Je nám stále dokola připomínáno, že naše ekonomika vzkvétá, že nám rostou platy a že se máme čím dál tím lépe. To je sice pravda, platy lidem rostou a ekonomice se daří, bohužel s výší platů roste i výše cen za mléčné výrobky či jiných potravin, které jsou pro naše jídelníčky naprosto typické a nepostradatelné. Jak se stalo, že si připlatí až o dvacet procent více než před rokem. Neměli bychom se především snažit podporovat naše české zemědělce?
plný stůl jídla

Dotace od Evropské unie

Evropská unie se před nedávnou dobou rozhodla, že začne dávat dotace na vybíjení stád krav. Měli jsme jich jednoduše přebytek, nestačili jsme je krmit, maso nešlo na odbyt. Tudíž se naši zemědělci k návrhu přiklonili a stáda vybili. Bohužel nikdo nepočítal s tím, že úbytek skotu bude tak markantní. Nyní nemáme téměř žádné mléko, ze kterého bychom mohli vyrábět mléčné výrobky, které jsou pro Českou republiku typické. Zemědělci tedy dostali dotace, ale Češi mléčné výrobky kvůli ceně postupně přestávají kupovat. Na internetu se objevují recepty na domácí máslo, smetanu a jogurty, protože přeci jen si lidé nedokáží tento typ jídla z jídelníčků odepřít.
chléb a máslo

Vyvážíme a zároveň dovážíme?

Dalším problémem, který je naprosto nelogický a i malé dítě by pochopilo, že nedává smysl si takto počínat, je náš vztah k importu a exportu. Jednoduše vyvážíme naše prasata, krávy a drůbež do zahraničí a přivážíme si prasata z Polska, krávy z Německa a slepice ze Slovenska. Ten, kdo navrhl tento způsob hospodářství, absolutně nedomyslel, že tah je to pro nás přinejmenším extrémně nevýhodný. Vývoz zvířat je velmi drahý, to samé platí i o importu. Navíc nepodporujeme české zemědělce, kteří zhruba pátým rokem trpí velkou krizí a nedostatkem finančních prostředků. Je načase si uvědomit, zda by nebylo lepší si nechat to, na čem pracujeme a nedělit se o to s okolními státy.